„Jsme velmi pozadu,” stěžují si Japonci na nedostatečný pokrok v oblasti manželství pro všechny

Od olympijských her v Tokiu, které byly propagovány jako oslava diverzity, uplynul sotva rok. V červnu se japonské hlavní město stalo posledním městem, které uznalo partnerství osob stejného pohlaví, a v nedávných volbách do horní komory parlamentu se objevili rekordní čtyři kandidáti z řad LGBT komunity. Přesto je oficiální stanovisko Japonska vůči svazkům osob stejného pohlaví stále stejně nekompromisní.

Japonsko je jedinou zemí G7, která odpírá LGBT párům právo uzavřít manželství, a to tři roky poté, co Tchaj-wan jako první asijská země legalizoval manželství osob stejného pohlaví.

Kawazu a Yoshiko spolu žijí téměř patnáct let, ale zažili „noční můru”, když žádali o hypotéku. „Náš společný příjem splňoval všechny požadavky, ale protože jsme nebyli manželé ani zasnoubení, banky a další potenciální věřitelé neměli zájem,” říká Kawazu. Podobné překážky je čekaly také ve zdravotnických zařízení a dalších.

Homosexuální sex je v Japonsku legální od roku 1880, ale členové LGBT komunity zůstávají mimo svět zábavy stále do značné míry neviditelní. Mnozí z nich se ke své orientaci nepřiznávají, patří mezi ně i Yoshiko (jméno bylo na žádost Yoshiko změněno). Yoshiko o své sexualitě otevřeně nemluvila ani se svými rodiči, ani s kolegy v práci. „Pocházím z venkovské oblasti a moji rodiče stárnou… Myslím, že by to nepochopili,” usuzuje Yoshiko. „A na mém pracovišti se nikdo nepřiznal, i když zaměstnává hodně lidí.”

„Kdyby bylo manželství osob stejného pohlaví legalizováno, mohlo by to povzbudit více lidí, aby se přiznali [ke své orientaci], protože by to znamenalo, že získali uznání podle zákona.”

„Všechny hlavní strany s tím musí přijít na stůl, ale manželství homosexuálů se v Japonsku stále nepovažuje za velké téma,” uvádí Kawazu. „To se musí změnit, pokud chce Japonsko dohnat ostatní země. Jsme velmi pozadu.”

Zdroj: theguardian.com